Dnes je: pondelok, 20. 11. 2017, meniny má: Félix , zajtra: Elvíra

Adam Plachetka nielen o blížiacom sa bratislavskom koncerte Mozart gala

0

Veľkosť písma

  • A
  • A
  • A
Český basbarytonista Adam Plachetka sa z detského speváckeho zboru vypracoval až na sólistu svetových operných scén. Od roku 2010 je stálym členom súboru Viedenskej štátnej opery a ako hosťujúci umelec sa už predstavil na javisku Metropolitnej opery v New Yorku, milánskej La Scaly, festivalu v Salzburgu, opier v Londýne, Mníchove, Berlíne, Muskate, Glyndebourne a mnohých ďalších. Pravidelne hosťuje aj v českých divadlách a milovníci opery na Slovensku mohli obdivovať jeho výnimočný talent aj na javisku našej prvej scény. Tentokrát na Slovensko prichádza na pozvanie agentúry Kapos v rámci cyklu koncertov Svetové operné hviezdy, aby 6. novembra 2017 v jeho podaní zaznel koncert pripravený špeciálne pre Bratislavu s názvom Mozart gala v sprievode Hilaris Chamber Orchestra a pod taktovkou Zdeňka Klaudu. V rozhovore pre Opera Slovakia Adam Plachetka hovorí nielen o svojich začiatkoch a súčasnom pôsobení na medzinárodnej opernej scéne, ale samozrejme aj o svojom blížiacom sa bratislavskom koncerte a Mozartovi v jeho kariére.

To čo sa vám podarilo už v mladom veku je snom mnohých operných spevákov. Ste stálym sólistom Viedenskej štátnej opery a hosťujúcim umelcom prestížnych svetových operných divadiel. Venovali ste sa skôr športu, ale nakoniec sa z vás stal operný spevák. Čím vás hudba upútala, že ste sa jej začali venovať profesionálne?

Na začátku bylo jedno nerozvážné a neinformované mladické rozhodnutí. Na základní škole jsem zpíval v Pražském dětském sboru. Zpívání mě bavilo, ale vlastně jsem v něm nijak nevynikal, což jsem si v té době neuvědomoval. Můj kamarád ze sboru v té době začínal studovat na konzervatoři lesní roh a mně se líbila myšlenka, že bychom byli na stejné škole. Zmínil jsem se mu jednou, že bych rád na konzervatoř, ale netuším s čím. Řekl mi, že můžu zkusit zpěv, když už zpívám. Tak jsem se přihlásil ke zkouškám a přišel jako naprosto nepopsaný list. V propozicích stálo jedna lidová a jedna umělá píseň. Nevěděl jsem, co to znamená, tak jsem si v Já, písnička otevřel kategorii umělé a u zkoušek zpíval My Bonnie Lies Over the Ocean. Nějakým zázrakem mě jako nedotčené zboží na zkoušku vzali. Když jsem se pak rozhodoval, jestli na konzervatoř skutečně nastoupit, nebo se vydat podle původního plánu na gymnázium, zeptal jsem se kamaráda na sboru, jestli se dá zpíváním uživit. Odpověděl mi: „Buďto buď nejlepší, nebo tam nelez.“ Tahle věta mi utkvěla v paměti a od té doby se jí držím.

W. A. Mozart: Don Giovanni, Opera SND,
Adam Plachetka (Don Giovanni), Štefan Kocán (Leporello),
foto: Zdenko Hanout

Ako si spomínate na svoje začiatky, prvé roly a prvé divadlá?

Už pomalu nostalgicky. Sice to není tolik let, ale na jevišti vlastně stojím půl života a začátky se mi zdají hrozně vzdálené. Byla to úžasná doba. Člověk cítil i měl málo zodpovědnosti a všechno byla jen zábava. Tím nechci říct, že bych se dneska prací nebavil. Naopak. Ale přece jen je bezstarostnost uklizená vzadu ve skříni a dlouho jsem ji nevytahoval (smiech). Letos jsem byl po letech v Mnichově a šel jsem se podívat k hotelu, který jsem si našel, když jsem tam byl poprvé. Ušmudlaný hotýlek u nádraží, pokoj velký tak akorát na postel a skříň. Byla to hrůza na skoro měsíc bydlení, ale nic lepšího jsem si nemohl dovolit. Říkal jsem si, že bych se do těch let sice rozhodně nechtěl vracet a znovu se drápat nahoru, ale ta doba měla něco do sebe a bez podobných začátků bych asi dnes byl jiný člověk.

Váš štart do sveta bol pomerne rýchly. Kedy nastal ten zlom a dostali ste prvé ponuky z medzinárodnej opernej scény? Ponuka prišla sama od seba, alebo ste za zúčastňovali predspievaní?

Nikdy jsem nebyl zázračným mladíkem, co vyhrál velkou soutěž a najednou zpíval titulní role všude na světě. Vypracovával jsem se dost postupně od malých roliček. Měl jsem ale to štěstí, že v dobrých divadlech. Začínal jsem vlastně v Salcburku, kde jsem poprvé dostal příležitost v roce 2007 poté, co jsem v Praze předzpíval šéfce castingu. Pět let jsem tam pak jezdil každé léto, seznámil se s mnoha kolegy, dirigenty a režiséry a měl příležitost sekundovat těm nejlepším a učit se od nich. Během té doby jsem začal spolupracovat s mojí současnou agenturou pro zahraničí a objížděl předzpívání. Hned druhé bylo ve Vídni, kde jsem kývnul na nabídku angažmá. Bylo frustrující, že mi na dalších konkurzech vždycky něco nabídli, ale skoro na nic jsem kvůli Vídni neměl čas. Nicméně z dnešního pohledu byl ansámbl nejlepší možná volba, protože při pouhém hostování bych zpíval pár rolí dokolečka a nebudoval si repertoár ani rozhled.

G. Donizetti: Nápoj lásky, Metropolitná opery New York, 2016,
Adam Plachetka (Belcore), Aleksandra Kurzak (Adina),
foto: Marty Sohl

Aký podiel má, podľa vás, v speváckej kariére poctivá práca a aký podiel má šťastie?

Každý potřebuje trochu štěstí, aby se mohl ukázat, ale jak příležitost využije je už otázkou práce. Zároveň musí mít správnou povahu, aby příležitosti, které znamenají stres, ustál. Kariéra zpovzdálí vypadá jinak, než jak se opravdu dělá. Leta se mě novináři ptali, jak je možné, že si mě ve Vídni ze sboru vybrali na záskok v hlavní roli. Odpovídal jsem, že by Giovanniho asi opravdu nenechávali zpívat nikoho ze sboru, že jsem pouze byl angažovám v souboru Státní opery a měl jsem, když záskok přišel, na tom jevišti za sebou už celou sezónu a přes čtyřicet představení. Všichni prostě touží po kouzelných příbězích, které dobře prodávají noviny, ale ze zkušenosti musím říct, že mnoho těch, co rychle a velkolepě začali, už zase pomalu končí. Budování kariéry postupně krok za krokem dává z mého pohledu víc smyslu, než touha po senzaci. Naštěstí tak smýšlejí i moji agenti.

Na začiatku vašej kariéry ste možno mali úplne inú predstavu o veľkých operných divadlách. Zhoduje sa vaša pôvodná predstava s realitou?

Nejvíc mě překvapilo, že čím výš jsem se dostával, tím větší pohoda při práci panovala. Taky jsem si uvědomil, což ale platí o všech divadlech, že se díváte na zpěváky úplně jinak, když je znáte jen z jeviště, a když je poznáte v civilu. Člověk přestane vynášet chytrácké soudy a chápe věci více v souvislostech.

Váš repertoár je prevažne o Mozartovi a predverdiovskom období. Na základe čoho si zostavujete svoj repertoár?

Repertoár volím podle dispozic svého hlasu a zčásti pochopitelně i podle nabídek divadel. Snažím se kombinovat to, co znám a co mi sedí, s občasnými experimenty, kterými testuji směřování dobudoucna.

V Bratislave zaspievate koncert s názvom Mozart gala. Ako vnímate tvorbu a osobnosť W. A. Mozarta?

Mozartova hudba je jedinečná. Troufnu si tvrdit, že ji každý, i nemuzikant, po pár taktech pozná. Kamarád pro ni měl trefný termín – promiňte můj jazyk – „koule ve vzduchu“. Přesně to vystihuje kombinaci zemitosti a vznešenosti, se kterou Mozart komponoval. Mám taky pocit, že se nikdy neoposlouchá. Minulou sezónu se mi sešly čtyři produkce Figarovy svatby za sebou a vlastně jsem osm měsíců nezpíval nic jiného. Upřímně jsem se bál, že nebudu moct Figara po téhle šňůře ani cítit, ale i poslední představení mě bavilo a byl jsem sám překvapen, jak ta dlouhá doba utekla.

Akú zohráva Mozart pozíciu vo vašej speváckej kariére?

Do mozartovské škatulky jsem zapadl hned na začátku a jsem za to rád. Je to obor, co teď můžu zpívat dobře, a co nezatěžuje můj hlas. Zároveň ale pomalu přichází chvíle posouvat se dál. Ne, že bych chtěl s Mozartem končit, ale chystám se dělat pouze určité role a naopak přidávat více bel canta. Třeba Leporella, Guglielma nebo i Figara mám v plánu ještě několikrát zhruba do roku 2020 a pak se nejspíš rozloučíme. Každou další nabídku si budu už hodně rozmýšlet. Oproti tomu jsem v minulé sezóně poprvé nastudoval Malatestu a Belcoreho a příští rok mě čekají první Puritáni. Chystam i trochu více Rossiniho. Prostě Mozart je skvělý, ale není radno ustrnout v jednom místě.

W. A. Mozart: Don Giovanni, Viedenská štátna opera, 2017,
Adam Plachetka (Don Giovanni), Andrea Carroll (Zerlina),
foto: Michael Pöhn

S programom Mozart gala ste už absolvovali viacero koncertov a teraz zaznie aj v Bratislave. Ako by ste čitateľom Opera Slovakia predstavili program vášho bratislavského koncertu?

Tento program je pro Bratislavu sestaven nově. Samozřejmě některé árie například z Dona Giovanniho, Figarovy svatby nebo Così fan tutte jsem zpíval už hodněkrát v opeře i na koncertch, ale dvě koncertní árie budou v mém podání mít v Bratislavě premiéru. Program jsme poskládali s dirigentem Zdeňkem Klaudou právě i s ohledem na to, aby byl něčím výjimečný.

Čím je Mozart dôležitý po stránke interpretačnej? Čo všetko si interpretácia Mozarta vyžaduje?

Na Mozartovi je nejtěžší a nejzdravější, že musí znít, jakoby to nic nebylo. Budit tenhle dojem je ale mým cílem v jakékoli roli, takže je to vlastně moje přirozenost. Výhodou pro mladého pěvce je, že Mozart málokdy používá nejvyšší tóny jako vrcholové, tudíž se mohou a musí zpívat lehce. I obsazení orchestru bývá menší, což dává zpěvákům šanci s ním nebojovat a nechat hlas přirozeně znít a růst.

Ako vnímate vývoj vášho hlasu a tým pádom aj operných postáv? Je to proces, ktorý viete ovplyvniť?

Můžu ho ovlivnit, ale jen do určité míry. V posledních letech se snažím zpívat stále lehčeji. Díky tomu získává můj hlas víc jistoty ve vyšší poloze a začínám si troufat na role, o kterých bych dřív ani nesnil. To je ovlivnění z mé strany. Kdybych nechal vše při starém, asi bych se dneska rozhlížel po nižším oboru. Zároveň se ale jen snažím odkrýt přirozenou polohu hlasu, což už je otázka dispozice.

V tejto sezóne váš čaká opäť niekoľko veľmi zaujímavých hosťovaní. Prezraďte čo všetko a kde vás čaká?

Tato sezóna je vlastně mým ideálem. Operu zpívám jen ve Vídni a v New Yorku, jinak mě čekají koncerty. Pravda i jeden operní návrat do Bratislavy a do Prahy, ale oba jsou tak krátké, že kalendářově spadají spíš do kategorie koncert. Ve Vídni jsem začal hrabětem ve Figarově svatbě v září a Giovannim v říjnu, pak mě čeká Figaro v New Yorku. Po Vánocích výše zmínění PuritániDon Pasquale ve Vídni a v mezičase premiéra Così fan tutte zase v Metropolitní opeře. Ta se bude přenášet i do kin. V létě bych se měl po roční pauze vrátit na Salcburský festival, ale roli zatím prozradit nemůžu.

W. A. Mozart: Figarova svadba, Viedenská štátna opera, 2017,
Adam Plachetka (Figaro),
foto: Michael Pöhn

Ste stálym sólistom Viedenskej štátnej opery, ale účinkujete aj v iných divadlách. Aký je v takomto prípade systém ak hosťujete aj v iných divadlách? Ako sa na to pozerá vaša domovská scéna?

Učinil jsem jim nabídku, kterou nemohli odmítnout (smiech). Ve Vídni stále do ansámblu patřím a minimálně do odchodu současného šéfa tam i zůstanu. Domluvili jsme se ale na módu spolupráce výhodném pro všechny, kdy se do divadla vracím nejčastěji ze všech domů, ale netrávím v něm už celou sezónu. Tak mě můžou plně využít v rolích, na kterých se domluvíme, ale já mám v mezičase šanci sestavit si zbytek sezóny podle svých představ.

Čo je pre vás dôležité preto, aby ste sa mohli plnohodnotne venovať opernému spevu?

Zpívat.

Čo by ste poradili začínajúcim umelcom?

Ať nedělají nic napůl. Na celém světě je spousta jiných mladých, co chtějí dělat kariéru a jen ti, co se nejvíc snaží mají šanci prorazit. Choďte do divadla, poslouchejte nahrávky, pracujte na technice, frázování i výrazu, učte se jazyky, sportujte, prostě dělejte všechno, co vás může posunout před ostatní a s trochou štěstí to přinese ovoce.

Ďakujem za rozhovor

Adam Plachetka,
foto: Pavel Hejný

Adam Plachetka

Rodák z Prahy Adam Plachetka je absolventom Pražského konzervatória a HAMU. Roku 2005 debutoval Plachetka v Národnom divadle v Prahe. V nasledujúcich rokoch tam naštudoval postavy: Don Giovanni, Figaro (Le nozze di Figaro), Nardo (La finta giardiniera), Argante (Rinaldo) a Guglielmo (Cosí fan tutte). Od septembra 2010 je Adam Plachetka stálym členom súboru Viedenskej štátnej opery. Od debutu v role Schaunarda (La bohéme) sa tam objavil okrem iného ako Melisso (Alcina), Don Giovanni, Dulcamara (L’elisir d’amore), Figaro (Le nozze di Figaro), Guglielmo (Così fan tutte), Publio (La clemenza di Tito), Mustafá (L`Italiana in Algeri) alebo Alidoro (La Cenerentola).

Napriek mladému veku má Adam Plachetka široký medzinárodný záber: Salzburger Festspiele, Bayerische Staatsoper v Mnichove, Pražská jar, Royal Opera House Covent Garden v Londýne, Musikverein vo Viedni, Festpielhaus Baden-Baden, Glyndebourne Festival, Deutsche Oper a Deutsche Staatsoper v Berlíne, Carnegie Hall v New Yorku, Teatro alla Scala v Miláne, Wigmore Hall v Londýne, Metropolitan Opera v New Yorku a Lyric Opera v Chicagu.

Adam Plachetka nahrával pre Arte, Arthaus Musik, Capriccio, Českú televíziu, Český rozhlas, Deutsche Grammophon, Mezzo, Naxos, Nibiru, Orfeo, ORF, Supraphon a Unitel Classica.

Vystupuje pod taktovkou dirigentov ako Marco Armiliato, Daniel Barenboim, Mariss Jansons, Fabio Luisi, Riccardo Muti, Yannick Nézet-Séguin, Christian Thielemann alebo Franz Welser-Möst.

www.adamplachetka.com

Pripravil: Ľudovít Vongrej

video

email

About Author

Ľudovít Vongrej

Leave A Reply