Jiří Rajniš v Košiciach debutoval Mahlerovými piesňami, teší sa na Werthera a Dona Giovanniho

0

Týždenný prehľad najnovších článkov

Prihlásením k odberu súhlasíte so zásadami ochrany osobných údajov. Z odberu sa môžete kedykoľvek odhlásiť.

Veľkosť písma

  • A
  • A
  • A
Počas covidovej sezóny operný súbor Štátneho divadla v Košiciach popri iných aktivitách pripravil vo forme streamu zaujímavý projekt. Alma a Gustav Mahler: Manželstvo v piesňach pojal umelcov všetkých troch súborov. Po prvýkrát sa v ňom predstavil mladý český barytonista Jiří Rajniš. 29.októbra 2021 ho čaká ďalšia premiéra, Albert v Massenetovom Wertherovi. Kto je Jiří Rajniš?

Keď som si prečítal váš životopis na weboch divadiel s ktorými ste doteraz spolupracovali, ani sa mi nechcelo veriť, koľko ste toho v tridsiatich rokoch stihli. Vráťme sa najskôr k vaším študentským rokom. Absolvovali ste Hudobno-dramatický odbor Pražského konzervatória, začali študovať spev na Akadémii múzických umení v Prahe, no po roku ste zdupkali za oceán…

Vystudování činoherního herectví je pro profesi operního pěvce asi ten nejstěžejnější krok, který v mém životě zásadně ovlivnil vnímání opery jako divadelního celku. Zejména v této době musí pěvec na stejné úrovni dominovat i v disciplíně činohry a originální flexibility osobitosti pro různé moderní produkce. Jsem za toto rozhodnutí nesmírně vděčný a stále je to v mé kumštýřské kapse alfa-omega v rámci prezentace mého uměleckého „já“.

P. I. Čajkovskij: Eugen Onegin, DJKT Plzeň, 2016, Jiří Rajniš (Eugen Onegin), foto: Marek Olbrzymek

Vyrůstal jsem v rodině operních pěvců, neustále v divadle a samozřejmě i během studií herectví jsem věděl, že mé směřování je jasné. Vybral jsem si tedy HAMU v Praze. Po deseti letech mohu mluvit upřímně, že je vše špatné pro něco dobré. Důvodem mého odchodu nastal díky velké demotivaci celého systému školství, absolutní nefunkčnosti, animozit mezi profesory a studenty, touha jaksi jít dle intuice tím nejlepším směrem. A dokázat, že se člověk skutečně může v budoucnu etablovat jako operní pěvec na úrovni.

S otcem jsem jezdil na jeho představení a navštěvoval produkce po Evropě a USA. Jednoho dne mě zaujal poslech Verdiho Luisy Miller s výborným Vladimírem Chernovem. Měl jsem jasno. Rozhodl jsem se pro studium zpěvu na prestižní UCLA v Los Angeles do jeho třídy. Nicméně, cesta byla velmi náročná po všech stránkách a ještě nějakou dobu trnitá a nejistá.

Mal som tiež to šťastie spoznať barytonistu Vladimira Chernova v Arene di Verona i vo Viedenskej štátnej opere. Čo vám jeho vedenie dalo? Ovplyvnil vašu vokálnu techniku zásadnejšie, alebo ste nadviazali na základy získané doma? Napokon spev máte v génoch.

Paradoxně, ač je Vladimir Rus, měl to štěstí se dostat do světové škatulky pěvců italského repertoáru v MET, La Scale, po boku Pavarottiho nebo Dominga. Kromě toho, že je to člověk s velkým srdcem, a hlavně emočně chápávý, dokázal přirozeně rozpoznat, kdo je opravdu talentem a duchem energickým divadelníkem s hudebním cítěním a určitými ,,nad-dispozicemi”. Většinou je to vrozené a nedá se to naučit. Toto ve mě neskutečně upevňoval a proto jsme si věřili.

Pak už jen velká dřina na stabilní technice, kterou disponoval výborně právě jako umělec, schopný ji dobře předat studentovi. Vložil ve mě důvěru a už před těmi deseti lety mě směřoval tam, kam se hlas dostává v současnosti. Nezapomenu, že vždy hlásal: ,,Třída, soutěž, konkurz je něco jiného, než velká role na jevišti, a ještě v provozu…” Otec je samozřejmě můj mentor odjakživa. Nicméně, teď spolu stojíme často na jevišti a jsme i rivalové. Jemu a prvnímu profesorovi Václavu Zítkovi vděčím za ten pravý základ.

G. Verdi: Trubadúr, Divadlo F. X. Šaldy Liberec, 2019, Jiří Rajniš (Gróf Luna), foto: Karel Kašák

Po návrate z Ameriky ste sa snažili získať angažmán na domácej pôde, alebo vám lepšie vyhovovalo nebyť viazaný? Je známe, že ste sa stali najmladším českým predstaviteľom titulnej postavy Mozartovho Dona Giovanniho na zahraničnej scéne. Kedy a kde?

Studia v USA byla hlavně náročná na finance. Bohužel jsem neměl žádné stipendium, grant nebo scholarship. Vše bylo v rukách financí mých rodičů a astronomické částky školného nebo ubytování byly opravdu neúnosné bez dalších podpor. Posléze v New Yorku jsem byl díky mému kamarádovi korepetitorovi z Metropolitní opery začleněn do jejich ,,koučovacího programu pro mladé studenty”. Následovalo několik konkurzů, které jsem si našel i na vlastní pěst, jednoduše zkusil a v několika vystupoval. Každopádně jste stále student a tyto možnosti vás úplně neuživí v náročném a velkém světě.

Jednoho dne mě prostě má intuice řekla DOST a po všech nabraných zkušenostech v USA jsem nabil dojmu, že chci co nejdříve stát na prknech a vydělávat si tím. Po návratu byla moje mise jasná. Najít a obeslat všechny možnosti v Evropě, mimo ČR. Po asi půl roce náročného hledání, mašinérii posílání žádostí, kdy jsem kolikrát nevěděl, komu už jsem psal, se vyrojila pozvánka na konkurz do hlavní role Dona Giovanniho na Sommeroper Bamberg pro mladé pěvce. Konkurz jsem udělal, v ten den mě zavolali a začalo intenzivní učení náročné role v mých 21 letech. Po velkém úspěchu mě Opernglas obdařil krásnou kritikou a titulkem, že se jedná o „nejmladšího českého Giovanniho na zahraniční scéně“. Tímto úspěchem se odstartovala oficiálně má mezinárodní kariéra.

W. A. Mozart: Don Giovanni, Sommeroper Bamberg, 2013, Jiří Rajniš (Don Giovanni), foto: Gerhard Schöne

Nasledovalo angažmán v nemeckom Coburgu a potom členstvo v medzinárodnom Junges Ensemble drážďanskej Semperoper. Ako vás kontakt so svetoznámymi umelcami ovplyvnil, v čom obohatil?

Přijetí do mého prvního stálého angažmá následovalo po úspěchu na Sommeroper Bamberg. Krom nových nabídek z uměleckých agentur mě objevil šéf Landestheater Coburg, který sestavoval nový ansámbl na příští sezónu. Jaký lepší konkurz jsem si mohl přát než právě 3 hodiny v titulní roli Giovanniho? Byl nadšený a jednoduše mě vzal, což jsem opravdu nečekal, že se stane tak brzy a bez agentury. Toto angažmá považuji za životní štěstí a start mé operní dráhy. Byla to ta největší škola. Započala profesionální dráha na bázi „vlaku, který se rozjel“ a zatím jsem z něho nevystoupil.

Asi si každý bude myslet, že důležitý mezník bylo angažmá v Junges ansamblu v Semperoper Dresden. Řekneme, že jsem díky době a zkušenostem v Coburgu a dalšího hostování narazil na agenty, kteří mě táhli na vyšší level. Semperova opera vyšla a hodnotím to jednoduše jako nesmazatelné razítko v životopise, se kterým se začalo hlavně efektivně marketingově pracovat. Samotná práce se světovými dirigenty, režiséry a pěvci světového operního nebe dává možnost zažít euforii a být začleněn v tom nejvyšším levelu.

R. Strauss: Ariadna na Naxe, Semperoper Drážďany, 2018, Stephen Gould, Daniela Fally, Krassimira Stoyanova, Jiří Rajniš, foto: Adam Tröpfner

Vlak ale jede dále a po mnoha letech a zkušenostech ve stálých angažmá v Německu jsem se rozhodl jít jako nezávislý, svobodný umělec a člověk dále. Dostával jsem stále více a více nabídek ze všech koutů na super role. To byl impuls být opravdu pánem svého času. Spousta mých kolegů začalo typ stálého angažmá později, kolem třicítky i po, kdy před tím dlouho studovali, soutěžili, zkoušeli, prodávali oblečení, nebo zpívali ve sborech. Já si zkušenost stálých úvazků odbil od útlého věku a měl jsem touhu jít dál v svobodném plánování života.

S pobytom v Drážďanoch sa viaže aj milá príležitosť spievať roku 2017 na prezentácii vzácnej knihy Malá slzička od slovenskej muzikologičky Agaty Schindler, ktorá tam dlhodobo žije. Spievali ste vraj pieseň Karola Elberta. Bolo to vaše prvé priame stretnutie so slovenskou tvorbou?

Na účinkování v tomto komorním projektu paní Schindler vzpomínám s velkou nostalgií. Hodnotím to i jako nejkrásnější období strávené v Semperoper, které mělo opakování i v dalších sezónách. Mělo to silný emotivní příběh v rámci Druhé světové války a s paní Schindler jsme se velmi sblížili na úroveň dalších spoluprací v rámci publikace a koncertní činnosti.

Myslím, že Maličká slzička byla moje první zkušenost se slovenskou písňovou tvorbou, ač jsem jako činoherec hodně zpíval i písně Voskovce, Wericha a Ježka z tohoto období.

Piesňový večer ,,Eine winzige Träne“ v Semperovej opere, 2017, Agata Schindler, Grace Durham, Jiří Rajniš, Johannes Wulff-Woesten, foto: Klaus Gigga

V Semperoper ste sa však k hlavným barytónovým postavám nedostávali, no vaše meno sa stalo známym aj v Čechách. Ako sa vyvíjala vaša kariéra ďalej? Dnes vás vidíme v obsadeniach vari všetkých českých divadiel, vrátane pražského Národného.

V Drážďanech bylo pro mě v Junges Ansámblu výhodou, že jsem měl z celého souboru mladých umělců za sebou již několikaleté angažmá s poměrně širokým repertoárem. Tím pádem jsem si měl možnost zazpívat i to, co se jen tak v začátcích v tomto ansámblu nestává často. Například můj milovaný a nejčastěji hraný Schaunard z La Bohémy po boku takových hvězd jako jsou Angela Gheorghiu, Hrachuchí Bassenz, Dmytro Popov, Stephen Costello, Krassimira Stoyanova. Také produkce a koprodukce pod taktovkou skutečně světových dirigentských jmen vyjma Christiana Thielemanna a spousty další výrazných režisérských jmen.

Ale jak to bývá, mé jméno začalo velmi rezonovat hlavně pro českou operní obec, a to už v době působení v Coburgu. Samozřejmě, pytel se roztrhl hlavně Semperovou operou, kde mě vlastní PR zviditelňovalo na úrovni televizních rozhovorů, dokumentů, kritik. Toto vše přispělo, že jsem se záhy stal hostem většiny českých divadel a koncertních síní. Včetně Národního divadla a Státní opery, kde působím jako stálý host již sedmou sezónu a potkalo mě skutečně dosti krásných i titulních úloh.

G. Puccini: Bohéma, Semperoper Drážďany, 2019, Jiří Rajniš (Shaunard), Angela Gheorghiu (Mimí), foto: súkr. archív Jiřího Rajniša

Váš repertoár vyzerá pestro, od klasicizmu po modernu. Selektujete ponuky a prispôsobujete ich prirodzenému vývoju vášho hlasu?

Na úplném začátku jsem neměl na výběr a musel jsem zpívat skoro vše. V mém prvním angažmá jsem debutoval například Holstovou postromantickou operou Savitri, pak přišel barokní King Arthur, muzikál a činoherní role v My Fair Lady, Otec v Hänsel und Gretel atd. Zkrátka asi 11 titulů všeho druhu v jedné sezóně. Na mém repertoáru skutečně můžete najít asi 40 rolí tzv. staré hudby, romantismu ale i největší contemporary music. S odstupem času si říkám, jak je to možné, ale právě to člověka naučí a posílí dělat práci v provozu. Dnes si skutečně vybírám jen stěžejní role a můj fokus je na romantismus, italské belkanto, dramatičtější úlohy v rámci charakteru z Verdiho oper anebo německá písňová tvorba.

Česká operná tvorba ponúka krásne barytónové postavy. Momentálne spievate v Ostrave Tomeša v Smetanovej Hubičke, v Liberci Bohuša z Dvořákovho Jakobína. Sú niekde v hľadáčiku aj Smetanov Přemysl, Vladislav či Vok? Alebo vás to ťahá skôr do rozmanitejších sfér?

Můj první profesor zpěvu byl slavný smetanovský baryton Václav Zítek. To byla vždy nejlepší inspirace a role českého repertoáru jsou jako být ,,ryba ve vodě”. Jde opět o cit a schopnost dramaticko-hudební interpretace. Díla, a i samotné role jsou zejména u Smetany velmi náročné. Myslim si, že momentálně nehrozí nic více než právě Bohuš nebo Tomeš. Časem určitě přijdou i úlohy, které zmiňujete. Ale asi si do těchto rolí počkám.

E. Krenek: Jonny vyhráva, ND Praha, 2019, Jiří Rajniš (Jonny), foto: Hana Smejkalová

V spomenutom košickom mahlerovskom projekte ste mimoriadne upútali ako vnímavý piesňový interpret. Čo pre vás interpretácia komorných formátov znamená?

Musím se zmínit, že za setkání s německou písňovou tvorbou opět vděčím právě německým angažmá. Tam jsem zažil, že je opravdu čest zpívat tento druh specifické disciplíny pro náročné německé publikum. Něco jako když zpíváte italský repertoár v Itálii a nejste Ital. V rámci recitálů a náročných scénických koláží jsem nasbíral širší škálu písňového repertoáru a pokládám za svoji osobní misi, aby byla tato disciplína prezentována českými a slovenskými umělci na té nejvyšší úrovni i zde.

Prečítajte si tiež:
Mahlerovo Manželstvo v piesňach – unikátny projekt košického divadla

Je to stále vzácnější obor interpretace a snažím se ho lidem i za sebe prezentovat na té úrovni, kterou byla právě německá škola. V současné době se mi daří účinkovat na prestižních festivalech jako je festival Mahler Jihlava – Hudba tisíců, nebo spolupráce s předními českými orchestry a komorními soubory, se kterými písně koncertujeme a s některými chystáme i natáčení.

Krásný paradox je, že můj nedávný debut na Slovensku se uskutečnil právě v rámci projektu Alma a Gustav Mahler, kde jsem se spolupodílel na dramaturgii.

Alma a Gustav Mahler: Manželstvo v piesňach, Štátne divadlo Košice, 2020, Peter Valentovič, Tatiana Hajzušová, Jiří Rajniš, foto: Joseph Marčinský/ŠDKE

Poďme však ku košickému Wertherovi. Postavu Alberta ste už stvárnili v pražskom Národnom divadle. Trocha provokačne: jestvuje aj verzia titulnej úlohy pre barytón, písaná pre Mattiu Battistiniho. Nelákala by vás? Alebo Albert je predsa len istotou.

Slavná Deckerova inscenace Werthera, kterou jsme dělali v ND v Praze a objela už mnoho světových divadel, byla jedna z nejkrásnějších prací a vlastně i období. Alespoň takto to zpětné vnímám. Mám radost, že v Košicích se setkávám opět s mým pražským Wertherem Petrem Bergerem a bude velké zpestření se po letech sejít s Elenou Maximovou jako Charlotte. Naposledy jsme spolu dělali Carmen v Drážďanech. O barytonové verzi Werthera jsem už slyšel, ale zatím je opravdu jistota i pohoda Albert.

Po Wertherovi vás čaká v Košiciach aj hosťovanie v titulnej úlohe Mozartovho Dona Giovanniho. Je to už koľká vaša inscenácia? S ktorou podobou ste sa najviac stotožnili?

Don Giovanni mě intenzivně provází od úplného začátku a naštěstí zatím neopouští. Čeká mě v Košicích pátá produkce. Ovšem nejvíce mě přirostla k srdci klasická a zároveň magická inscenace v pražském Stavovském divadle před šesti lety. Má to tam úplně jinou atmosféru než kdekoliv jinde. A také byl krásný fakt, že jsme hráli ve starých historických kulisách a kostýmech jako právě v roce 1787.

Jiří Rajniš, foto: súkr. archív Jiřího Rajniša

Zmarila vám pandémia nejaké ponuky zo zahraničia, či ste si v rámci možností našli náhradu?

Pandemie v tomto ohledu byla destruktivní z devadesáti procent, co se zahraničních nabídek týče. Padly mě debuty v USA, Itálii, Francii a opětovné hostování v Německu nebo Rakousku. Držel nás nad vodou nějaký Kurzarbeit za zrušené operní produkce v Německu těsně před pandemií, poměrně dobré kompenzace z ČR od státu a také natáčení oper do TV nebo do rádia.

Náhradou jsou vize a plán hezkých nabídek do konce roku. Ale vše přichází na poslední chvíli a v rámci plánování je to neuvěřitelně nekonformní. Současná extrémní pracovní vytíženost je do určité doby možná jako kompenzace za lockdown, proto je krásné pracovat na všem, co se namane a dokud to půjde. Hlavně zdraví a radost.

Zhováral sa Pavel Unger

Páčil sa vám článok? Podporte nás pri tvorbe ďalších. ĎAKUJEME!

video

Podporte časopis Opera Slovakia
Článok je chránený autorským zákonom a jeho akékoľvek použitie, alebo šírenie bez písomného súhlasu redakcie Opera Slovakia alebo autora je zakázané.

O autorovi

operný kritik a publicista, člen Slovenského centra Medzinárodnej asociácie divadelných kritikov (SC AICT)

Zanechajte komentár