Myslím, že pro mne byly Košice láskou na první pohled, říká mezzosopranistka Lenka Čermáková

0

Veľkosť písma

  • A
  • A
  • A
Poprvé jsem se s pěvkyní Lenkou Čermákovou potkal ke konci minulé sezóny v Košicích, kde právě zkoušela postavu Maddaleny ve Verdiho opeře Rigoletto. Zatímco tehdy ještě v košické opeře hostovala, dnes je členkou operního souboru a zpívá hned v několika inscenacích. Je pravda, že jsme se od premiéry Rigoletta viděli několikrát, také jsem ji nafotil (černobílá kolekce La Divina bude mít ale vernisáž až někdy v příštím roce), a protože toho udělala za poslední rok neuvěřitelně mnoho, řekl jsem si, že teď je právě ten pravý čas udělat s ní rozhovor.

Od sezóny 2013 – 2014 jste nastoupila do operního souboru Státního divadla v Košicích. Kolikáté je to vaše divadelní angažmá a proč vlastně Košice?

Košice jsou mou první stálou zastávkou na profesní dráze. Po absolutoriu na JAMU v Brně jsem zde hostovala (február – jún 2013). Od divadelní sezóny 2013/2014 jsem se stala členkou operního souboru.

Co vás v Košicích ještě zaujalo?

Košice jsou malebné s působivou hlavnou ulicou, kde se nachází mimo jiné i budova Štátneho divadla. Myslím, že pro mne byly Košice láskou na první pohled.

Určitou roli ve vašem rozhodnutí hrají i lidé ze souboru. S kým se vám tam už během vašeho hostování pracovalo vyloženě s radostí?

Vždy je vše o lidech – a nejen v opeře, i když si myslím, že naše práce patří v mezilidských interakcích k těm náročnějším. Nerada bych na někoho z kolegů zapomněla, velice si jich i jejich umění vážím. Přesto bych na tomto místě ráda uvedla režisérku a dramaturgyni Lindu Keprtovou, která díky opeře Dialogy karmelitek otevřela mnohá divácká srdce dokořán, a výborného sbormistra Lukáše Kozubíka, který pro kumšt a divadlo doslova dýchá.

Účinkujete v úspěšných inscenacích jako jsou Dialogy karmelitek, které vyhrály anketu slovenské kritiky, anebo v Rigolettu, který se zase stal diváckým hitem číslo jedna… Měla jste z těchto ocenění radost?

Samozřejmě, je to úžasné. Obě inscenace jsou pro mě srdeční záležitostí. Lepší start v divadle jsem si nemohla přát.

Lenka Čermáková Klavír je její velká láska foto: Robert Rohál

Lenka Čermáková
Klavír je její velká láska
foto: Robert Rohál

V minulé sezóně jste pracovala s mladou režisérkou Lindou Keprtovou, ale třeba i se zkušeným a o generaci starším Petrem Gáborem. Jaká to byla spolupráce, v čem se ti dva od sebe liší?

Spolupráce s oběma byla krásná a obohacující, samozřejmě mimo jeviště přispělo k intenzivním dojmům právě prostředí města samotného, neboť skýtá prostor pro četné konverzace ohledně studovaného díla nad dobrou večeří, či sklenkou vína a právě z těchto setkání srší posléze inspirace, radost a v neposlední řadě pevná přátelství.

Myslíte si, že by měla být operní diva také dobrá herečka?

Podle mne je opera velkým emocionálním dialogem, je tedy bezpodmínečně nutné zcela sloučit obě složky. Jedna bez druhé na jevišti nefunguje.

Jak se vám spolupracovalo s dirigentem Petrem Valentovičem anebo s již zmíněným sbormistrem Lukášem Kozubíkem? To jsou také špičky ve svém oboru…

Peter Valentovič patří bezesporu k nejtalentovanějším dirigentům nastupující mladé generace, pracovala jsem s ním při nastudování oper Rigoletto a také La Sonnambula. Lukáše Kozubíka jsem poznala, coby spolužáka v Brně v rámci komorní opery JAMU při nastudování opery Eugene Onegin (2011). Se sborem ŠD Košice pracuje s veškerým nasazením a svou intenzivní práci pravidelně přetaví ve velký zasloužený aplaus od široké hudební obce.

Jak jsem vás stačil poznat, tak vím, že jezdíte – pokud vám to čas dovolí – na operní představení všude možně. Co zajímavého jste v poslední době viděla?

Snažím se pravidelně navštěvovat evropské operní domy i festivaly. Většina lokalit disponuje skvělými umělci. Přece však zmíním jednu premiéru z minulé sezóny, a tou je Lohengrin v SND Bratislava, dále pak Elektra ve Wiener Staatsoper, které mě oslovily více než ostatní opery, které jsem v poslední době viděla.

Lenka Čermáková S pouličním houslistou a dirigentem Petrem Valentovičem v Košicích foto: Robert Rohál

Lenka Čermáková
S pouličním houslistou a dirigentem Petrem Valentovičem v Košicích
foto: Robert Rohál

Zpět k divadelnímu angažmá. Jak si užíváte novou sezónu?

Nová sezóna je opravdu nabitá a letí jako splašený kůň. Operní soubor má za sebou první letošní premiéru, již zmiňovanou operu La Sonnambula italského skladatele a mistra bel canta Vincenza Belliniho. Další připravovanou premiérou je opera Ariadne auf Naxos, která bude jistě událostí operního života na Slovensku.

Nepochybně máte ráda vůni divadla…?

Samozřejmě, že ano. Je však třeba slovo vůně chápat v přeneseném slova smyslu (smích), spíše jako podmanivou elektrizující energii, která umělce nesmírně přitahuje a doslova přiková na prkna jeviště.

Jak řešíte vzdálenosti, přece jenom žijete poblíž Brna a jste vdaná…

Naše profese je život na cestách. Jsme doma všude a zároveň nikde a také tak ztrácíme a nalézáme stále nové impulzy v žití. Myslím, že s toulavými botami se umělec už narodí (smích). Je důležité mít jeden klidný přístav, kde člověk zakotví k relaxaci. Tím mým je vesnička poblíž Brna, kam jsme se nastěhovali s manželem před pěti lety.

Kromě toho zpíváte i recitály, jaký repertoár na nich uvádíte?

Recitálům jsem se začala věnovat teprve nedávno, přitahuje mě svobodná volba repertoáru. Je to další krásná pěvecká disciplína. V nejbližší době mě čeká recitál s dirigentem a také vynikajícím klavíristou Ondrejem Olosem, na kterém uvedeme slavné árie romantických skladatelů i opusy 20. století, jako jsou Zápisník zmizelého Leoše Janáčka (Zefka), árie Sestry Paskaliny z Her o Marii a jiné.

Co byste chtěla na recitálech nebo v operách zpívat za takových pět nebo deset let. K čemu byste se chtěla propracovat?

Především bych se chtěla věnovat operám Mozarta a Rossiniho, myslím, že na těchto operách pěvec roste a jejich kompozice jsou vytříbenou pěveckou hygienou. Pokud ale dovolíte, nebudu své sny zveřejňovat, protože to by se pak nemusely splnit (smích).

Jedna z fotek, která vznikla pro kolekci La Divina foto: Robert Rohál

Jedna z fotek, která vznikla pro kolekci La Divina
foto: Robert Rohál

Ke kterým hudebním skladatelům a jejich dílům ještě cítíte obdiv a touhu je zpívat?

Hluboký obdiv a vztah chovám k symfonické a písňové tvorbě Gustava Mahlera, zejména 2. symfonie (Auferstehungssymphonie), jež je pro mě vyjádřením senzitivity, krásy, filozofie a vnitřních protikladů a také cyklus s hlubokým citovým prožitkem Lieder eines fahrenden Gesellen, se kterým jsem v loňském roce absolvovala mimo jiného JAMU v Brně. Z dalších skladatelů jsou to Mozart, Wagner, Part, Ravel, Janáček, Korngold, Poulenc ….

Máte pocit, že děláte to, co jste vždycky chtěla?

Ano, jsem momentálně spokojená, nemohu si stěžovat.

Děkuji a přeji všechno dobré.

 

CURRICULUM VITAE

Lenka Čermáková stále na jevišti i na cestách foto: Robert Rohál

Lenka Čermáková
stále na jevišti i na cestách
foto: Robert Rohál

Lenka Čermáková (1982), rodačka z Valtic, absolvovala sólový zpěv na konzervatoři v Brně u Petra Julíčka, Janáčkovu akademii múzických umění v Brně pod pedagogickým vedením Marty Beňačkové a magisterský program Učitelství hudební výchovy a sólového zpěvu na Univerzitě Palackého v Olomouci. V současné době studuje soukromě ve Vídni a Ostravě.

Pravidelně spolupracuje s vokálně-instrumentálními tělesy, která se specializují na interpretaci hudby 17. a 18. století (Ensemble Inégal and Prague Baroque Soloists, Musica Figuralis). Podílela se na inscenacích barokních i klasicistních oper a oratorií (J. A. Hasse: La clemenza di Tito – Annio, novodobá světová premiéra, barokní divadlo Český Krumlov, 2011). Absolvovala rozličné pěvecké kurzy a soutěže (Mistrovké interpretační kurzy v Karlových Varech, Mistrovské pěvecké kurzy Maestra Antonia Carangela, Mezinárodní interpretační kurzy v Brně, Interpretační konzultace pod vedením Gabriely Beňačkové, Petera Dvorského, Jiřího Kotouče a jiné. Soutěž o cenu Leoše Janáčka v kategorii sólový zpěv – III. místo, Cena pro nejlepšího účastníka THÉÂTRE LYRICHORÉGRA 20 France udělena Alanem Nonatem). V rámci komorní opery JAMU v Brně ztvárnila Dorabellu, Francouzského celníka v Bergově opeře Evropská turistika, Ziu Principessu v Pucciniho Suor Angelica , Evu, Coronide ve stejnojmenné opeře Víta Zouhara v režii Lindy Keprtové.

Debutovala 9. 3. 2013 ve Štátnom divadle Košice ve Verdiho opeře Nabucco v roli Feneny. V roce 2013 hostovala v Štátnom divadle v Košicích (F. Poulenc: Dialogues des Carmelites – Soeur Mathilde, inscenace v režii Lindy Keprtové získala cenu za nejlepší režii na Slovensku DOSKY 2013, G. Verdi: Nabucco – Fenena, G. Verdi: Rigoletto – Maddalena, inscenace byla oceněna jako divácky NAJ opera v sezóně 2012/2013).

V divadelní sezóně 2013/2014 přijala angažmá jako sólistka Štátného divadla v Košicích (V. Bellini: La Sonnambula – Teresa, G. Verdi: La Traviata – Flora, W. A. Mozart: Le nozze di Figaro – Cherubin, G. Puccini: Madam Butterfly – Suzuki, G. Bizet: Carmen – Mercédés).

www.lenkacermakova.cz

www.sdke.sk

Pripravil: Robert Rohál

Podporte časopis Opera Slovakia
Článok je chránený autorským zákonom a jeho akékoľvek použitie, alebo šírenie bez písomného súhlasu redakcie Opera Slovakia alebo autora je zakázané.

O autorovi

Avatar

Zanechajte komentár